O tom jak jedna žena usnula na hodině jógy

Dnes mám pro vás úžasnou příhodu, přímo ze života. Stalo se to včera a já na to pořád myslím a vždy mi to vykouzlí úsměv na tváři.

Dnes vám budu vyprávět jak paní vedle mě usnula na józe:D

Jóga, miluji jógu. Je to o klidu, o dýchání a o vypuštění všech myšlenek z mysli. Přijdete tam, převléknete se do tepláků a volného trička. Bez bot jen s ponožkami. Na chodbě si vezmete podložku, polštář a deku. Celá budova voní vonnými tyčinkami a františky.

Položila jsem si na koberec, který po celé ploše pokoje svoji podložku a polštář.  Deku stranou. Sednu si a čekám. Postupně přicházejí ženy a slečny, sedají si tak nějak kolem mě. Po pár minutách, kdy už je čas začít, přichází paní cvičitelka. “Zdravím vás ženy, dnes se uvolníte a opustíte současnou realitu a až budete odcházet bude z vás úplně nový člověk.” řekne klidným uspávacím hlasem a my se dáme do cvičení.

Cvičíme jako pokaždé pozdrav slunci a u toho několik dalších cviků. Hlídám své dýchání a mysl. Při tomto cvičení je velice důležité v hlavě nemít nic. Jinak řečeno na nic nemyslet. Vypustit všechny starosti ven.

Cvičitelka vždy ukáže cvik, my ho zopakujeme. Poté se vrátíme do základní polohy a jedeme nové kolo. Nakonec cvik opakujeme asi třikrát. Chtěla bych říct, že to není nijak náročné.  Je to takové spíš oddechové. Teda jenom občas. Pokaždé zkoušíme si v tureckém sedu dát obě nohy na sebe překříženě. Takový ten cvik kteří dělají budhisté a při tom meditují. Zapletou si nohy do sebe a pak je musíte násilím rozmotat. Nikdy mi to nejde. Jednou jsem to dokázala a chytla mě taková velká křeč, že jsem málem brečela. Od té doby to doopravdy nezkouším.

Klid. Posloucháte přitom meditační hudbu a opravdu uklidňující hlas vaší cvičitelky, všude to pořád voní vonícími tyčinkami, ale připadá mi že cítím i jasmín.

Přestávám myslet na školu, na přátele a rodinu, na povinnosti, které musím dneska ještě udělat a hlavně nemyslím na peníze a jejich počítání jestli tenhle měsíc dobře vyjdu. Všechno, úplně všechno pouštím pryč. Každý nádech a výdech mi připadá lehčí.

Po hodině si lehám na svou podložku, pod hlavou polštář a přikrytá dekou, kterou jsme dostaly na začátku zavírám oči. ,,Myslete jen na své tělo.” radí nám cvičitelka. ,,Od konečků prstů na nohou, až na konečky prstů na rukou. Představujte si jak vám tělem proudí energie a ta vám dodává sílu.”

V hlavě nic, naprosté prázdno. Oči zavřené. Tělo v ležící poloze. chce se mi spát. Ježiši teď né, říkám si v duchu. V poslední době je pro mě těžké spát neboli lehnu si do postele a připadá mi jako bych se vzbudila za minutu. Jsem polámaná a hodně unavená. Takže kdyby holky někdo prosím věděl jak na spánek, napište mi to prosím dolů do komentářů. Děkuju.

No, nicméně ležím, zakazuji si usnout a najednou slyším vedle sebe chrápání. Otočím hlavou a otevřu oči. Paní vedle mě je zachumlaná do deky, zavřené oči a spí. Jednou za čas si trochu chupne, ale jinak dobrý. Ve tváři má klid.

Nemám to srdce jí budit, a proto pokračuji dále ve cvičení. Po deseti minutách se naše hodina a půl blíží ke konci. My si jako vždy sedáme do tureckého sedu a dýcháme. Na závěr se zhluboka nadechneme a nahlas řekneme Ooommm. Nevím jak to jinak napsat, prostě se co nejvíce nadechnete a dech vydechnete s tím to slovem, které protáhnete na několik vteřin.

Paní vedle mě se převalila na druhý bok. Sama pro sebe jsem se usmála. Po druhém kol Ooomm se paní přetočila zpátky ke mě a přitáhla si deku ještě výš, tak že ji měl apod hlavou jako  další polštář.

,,Tak a teď všichni naposledy vydechneme Oomm a při tomto posledním výdechu z nás odejdou veškeré starosti.” nabádá nás cvičitelka. Bohužel paní ve předu to pobrala tak, že čím víc bude hlasitější, tím více starostí odejde. Nadechnu se a při Oomm. který jasně překonala žena ve předu, se žena vedle mě rychle posadí do sedu a začne se zmateně rozhlížet kolem sebe. Znovu se směji sama pro sebe, ale přiznávám, že bych se nejraději zasmála nahlas. Paní si sedne do sedu. Promne si dlaněmi tvář.

Cvičitelka ukončila hodinu a my se začínáme pomalu zvedat. Beru si kabelku, podložku, polštář a deku, které nechávám na chodbě hned za mnou jde žena, která před chvílí spala.

,,Vyspala jste se dobře?”zeptám se a jdu jí po boku s úsměvem na tváři. Žena se na mě nejdříve podívala takovým zlým pohledem, jakmile však viděla, že ji nechci nijak poškodit ani urazit, usmála se od ucha k ucho.

,,Vlastně, slečno docela dobře,”zasmála se ,,mám doma dva kluky, osm a šest let a ještě půl roční holčičku. Moc šance na odpočinek tedy není, a když už spíte, vzbudí mě malá anebo nám kluci vlezou do postele.” povzdechne si. My mezitím dorazíme do šatny a začneme se převlékat.

,,Ale je to fajn na chvíli se zbavit všech věcí, které máte v hlavě. Ale už se těším domů na své děti a svého muže. Zatím se mějte slečno a hezký zbytek dne.” řekla, popadla kabelku a odcházela. ,,Vám také.” ještě jsem na ní zavolala než zmizela mezi dveřmi.

Někdy se vám do života připletou různí lidé. Každý člověk vás má něco naučit. Pamatujte na to, že všechno je něco. Život se nám může změnit v jednom dni. I prodavačka v obchodě, která na vás křičela, že jste to ovoce nezvážily vás měla poučit, že ho příště zvážíte anebo tomu, že ve stresových situacích máte zachovat klid a rozvahu.

Tato paní mi ukázala, že když někdy někde udělám něco jinak, svět se z toho nezhroutí. Když jednou udělám něco jinak, nemusím chodit se svěšenou hlavou kanály a pak možná potkám nějakou slečnu, která se bude chtít jen upřímně zeptat.

Čtěte, pište a milujte

S láskou vaše Bee