Rozhovor sama se sebou

Dobré ráno všem. Dnes jsem si pozvala blogerku Katie Bee, sem do kavárny v centru Prahy, abych s ní udělala rozhovor. Rozhovor najdete na našem webu, který teď momentálně čtěte. Tak se pojďme zeptat na pár otázek.

Dobré ráno Katie Bee. Tak s čím by jsme začali? Jak se dnes máš?

Dobré ráno i tobě. Jsem ráda, že jsme se mohli sejít. A jak se mám? Docela dobře. Bohužel, není moc hezké počasí, ale doufám, že se to brzy zlepší. Už se moc těším na léto.

Jak tě to vůbec napadlo, že si založíš blog? Kdy vznikl tvůj blog a kdy vyšel první článek?

Blog vznikl asi na podzim roku 2016. Je to docela dávno a nezačala jsem psát hned, takže si to nepamatuju. V této době se blog zprovoznil, jinak samotná myšlenka, že bych měla místo, kam psát a sdílet to s ostatními vznikla opravdu dávno. Odpověď na tvoji druhou otázku je poněkud složitější. Všichni totiž čekají, že v době, kdy vznikl blog vyšel i první článek, ale opak je pravdou. Nedávno jsem o svých začátcích napsala článek Historie mého blogu a tam jsem to vzala docela do hloubky, ale teď to shrnu jen v rychlosti.

Blog mi pomohl založit táta v době, kdy jsem ještě neměla svůj vlastní počítač. Jsem ve střídavé péči rodičů, takže každý víkend jsem jinde. Doma s mámou jsem počítač neměli. (směje se) Teda měli, ale máma ho měla jako služební a tam byla spoustu věcí zablokovaná. Takže když jsem se chtěla přihlásit ke svému blogu, objevila se červená tabulka, která zakazovala vstup a nepustila vás tam. Táta ho měl, jenomže jsem chtěla o víkendu odpočívat, byla jsem líná a tak to šlo s blogem opravdu pomalu. Potom jsem dostala svůj vlastní počítač, ale nevím, asi jsem byla pořád líná a vůbec jsem nic nedělala. První článek vyšel v květnu roku 2017, kde jsem se zhruba představovala a když jsem ho nedávno četla moc jsem se u toho bavila. Bylo tam tolik pravopisných chyb, že bych se měla stydět.

Když už jsme u prvních článků, co tvoje začátky? Byl blog oblíbený hned?

Myslím, že teď jsem na začátku. Doufám, že blog ještě poroste a až se mě někdo za pár let zeptá, jaké byly moje začátky řeknu mu rok 2018. (zase se usmívá) Myslím, že nic není hned. Obzvlášť my, mladá generace, chceme všechno rychle a neumíme být trpěliví. Blog se rozjel na konci roku 2017, v prosinci jsem oslavila první tisíc přečtení, a za tři měsíce další. Blog se začal rozrůstat a stále roste.

Nakousla si mladší generaci. Kolik ti je let?

No…(znejistěla a podrbe se ve vlasech) Na tuhle otázku strašně nerada odpovídám. A není to kvůli tomu, že bych se styděla za svůj věk, to vůbec ne. Spíš je to kvůli názoru ostatních.

Řekneš nám svůj věk? Naše čtenáře by to hodně zajímalo.

Dobrá, je mi patnáct let. (řekne s úsměvem, já jsem ztratila slova) Vidíš a přesně proto svůj věk neříkám. Nedávno jsem udělala takový malý experiment a dopadl přesně podle mého očekávání. Chodím hodně na společenské akce. Jsem hodně komunikativní a jsem hrdá na to, že jsem blogerka. Doporučím jim svůj blog a druhý den mi píšou, jak se jim můj blog moc líbí. To se mi stalo se slovenským profesorem, který učí na vysoké škole umění v Bratislavě. Když však řeknu například, že sleduju jednu holku, která má nádherný blog, podobné názory jako já a je jí patnáct let, všichni okolo mě se začnou smát a pobaví se na můj účet, že mám stejné názory, jako patnáctiletá. Tohle se mi stalo už několikrát. Když jsem třeba uprostřed debaty řekla, že je mi patnáct, nevíš, jak rychle se mnou lidi přestali mluvit. (dodává se smutným úsměvem) Nedávno jsem narazila na blog jedné holky a moc se mi líbil. Když jsem přečetla její blog v jednou příspěvku jsem našla, že je jí patnáct let. Měla nádherný design blogu a zajímavé názory. Takhle dobrý blog jsem nečetla dlouhou dobu. A to jí bylo jen patnáct.

Musím přiznat, že jsem trochu vykolejená, že je ti jen tak málo. Zažila si někdy ještě nějakou nepříjemnou událost? Stalo se ti někdy, že si na blogu měla špatný komentář?

Nepříjemných událostí jsem zažila hodně, ale žádnou s blogem. Možná nepříjemná událost byla, když jsem se poslední týden v srpnu 2017 rozhodla, že vyšlu do světa svůj blog a napsala jsem všem přátelům na Facebooku se zprávou, že jsem si založila blog a ať se na něj jdou podívat společně s odkazem. Za jeden den mi přišlo osmdesát lidí a za jeden týden jsem měla dvě stě deset přečtení. Úspěšný měsíc, jakmile ale přišel další měsíc, už nepřišel nikdo a já se musela začít doopravdy snažit, aby můj blog alespoň někdo četl. Špatné komentáře na blogu mám. Jsem za ně ráda, je to zpětná vazba a já tak můžu svůj blog zlepšovat. Bohužel většina špatných komentářů se týká pravopisu. Jsem nadšenec do češtiny, ale ta gramatika mi nejde. Navíc, když to pro kontrolu překopíruju do Wordu, tak mi ty chyby neopraví a to člověka naštve. Musím to číst opravdu mnohokrát, ale stejně mi někdy něco uteče.

Co plánuješ s blogem do budoucna? Máš plán?

Ano, plánů mám opravdu plno. (nahlas se směje). Jsem veliký snílek, takže pořád přemýšlím o budoucnosti. Ráda bych dosáhla toho, aby z mého blogu byl příjem. Alespoň malý. Ráda bych napsala knihu nebo alespoň pro začátek e-book. Prodávala svoje produkty, jako třeba náramky, plakáty a tak. Bohužel živnostenský list a oprávnění k prodeji je až od šestnácti, takže si budu muset ještě počkat. Jsem trochu ráda. Mám rok na přípravu a potom až to spustím budu vědět, že je to dokonalé. Ráda bych potom začala natáčet na Youtube, ale je jen ve hvězdách jestli se to splní, či nikoli.

Soukromá otázka. Máš někoho?

Momentálně ne, ale můžu říct, že se něco rýsuje. (trošičku se červená)

Slyšela jsem, že nejsi jen blogerka, ale taky modelka. Je to pravda?

Ano, jsem modelka na volné noze. Ale jsem spoustu dalších věcí. Nemám ráda škatulkování a myslím, že u povahy člověka to ani není možné. Myslím, že já mám svojí osobní škatulku se jménem Julie Vorlíčková – Katie Bee. Jsem zároveň blogerka, modelka, začínající fotografka, taky spolupracuji se soukromou internetovou televizí, kde natáčím videa na YouTube. Takže jsem i youtuberka. Tanečnice, zpěvačka, snílek, milovnice knih. Mám hodně povah, hodně podob. Jsem to prostě já.

Tvoje články jsou hodně o lifestyle. Některé jsou na zamyšlení, u některých se člověk zasměje a u některých zase pláče. Jaké téma se ti píše nejlépe?

Když jsem si zakládala blog, přečetla jsem hodně článků o tom, jak. Jak psát, jak má blog vypadat, jak získat více čtenářů. Všechny byly o něčem jiném, ale v jednom byly stejné. Vždycky tam byla věta, že musíte psát o jednom tématu. Jinak nebudete úspěšní. Právě z této věty jsem byla nešťastná a myslím, že kvůli ní nevyšlo spoustu článků a toho teď lituju. Na začátku jsem se rozhodovala jestli si vyberu módu, lifestyle, vaření, cestování nebo ze spousty dalších. Bylo to docela těžké, ale nakonec jsem přišla na to, že když mám svoji škatulku jenom já, tak můj blog jí může mít taky. A tak vznikl blog www.katiebee.cz. Lifestyle blog, s budoucím cestováním, občas s módou, vařením a historkami z mého života. Nejraději píšu o současnosti. To, co se mi teď děje, co zažívám. Nebo ráda vzpomínám a píšu o vtipných historkách.

Čím by si se odlišila od ostatních blogerů a blogerek?

Myslím, že vším. (směje se) Každý člověk je jiný a totéž platí i o blogu nebo jakékoli práci, co ten daný člověk dělá. Každý jsme vyrůstali za jiných poměrů, z jiného finančního zázemí nebo rodinného. Někdo nás možná šikanoval nebo jsme se zranili na celý život. Jen si to představ. Kdyby jsme tady v Praze na ulici zastavili deset lidí a řekli jim ať na papír napíšou svůj život ve zkratce, každý bude jiný. Někdo nám bude lhát a napíše nám, že život je úžasný. Někdo zase napíše, že život je úplně na ho*no. A možná mám někdo poví pravdu. Takže čím se liším od ostatních blogerů? Úplně vším.

Ano, do zahraničí se chystám už několik let, ale pořád jsem v Česku. Kdyby si se teď podívala na blog, tak tam žádný článek ze zahraničí nenajdeš. Sice občas jezdíme na dovolenou k moři, ale naposledy to bylo před tím než jsem si založila blog. A dodatečně o tom psát nechci. Pohrávám si v hlavě s myšlenkou, že se na to místo pojedu podívat znovu a potom napíšu článek o tom, co bylo před lety a co je dnes.

Do jakých zemí by si se ráda podívala?

Chtěla bych se podívat do všech zemí světa. Láká mě Británie. Tam bych ráda po ukončení střední školy chvíli bydlela. Poznala zvyky Britů a pořádně se procvičila v angličtině. Amerika, rozhodně bych se chtěla podívat do Ameriky. Docela dlouho sním o tom, že se proletím nad Grand Canyonem v helikoptéře. Bali, mě okouzlilo svými chrámy a kulturou. Celá Indonésie mě okouzlila. Chtěla bych plavat se světélkujícím planktonem a vidět život ve Velkém bariérovém útesu v Austrálii. Nějakým zvláštním způsobem mě láká i Afrika. Ráda bych se v budoucnu zapojila do projektu na pomoc proti chudobě a nedostatku potravy v Africe. Teď to zní asi strašně povrchně, ale opravdu bych si tohle v budoucnu ráda zkusila. Mexiko, Argentina, Evropa.  Seychely, Maledivy, Hawai, Velikonoční ostrovy, Nový Zéland. Opravdu láká mě celý svět.

Je nějaká země do které by si se nechtěla podívat?

V této době mě neláká třeba Lichtenštejnsko. Ale já tvrdím, že každá země má co nabídnout.

Poslední otázka. Jakou spolupráci by si ocenila nejvíce?

To je těžká otázka. Já bych chtěla propagovat něco, za čím si budu stát a budu s tím souhlasit. Myslím, že kdyby mi dali nabídku spolupráce s brambůrkami nebo tyčinkou, jako je například Mars, tak tuto spolupráci nepřijmu. Snažím se udržovat zdravý životní styl a vést k tomu i ostatní. Bylo by super, kdyby mě někdo pozval do zahraničí. To bych byla opravdu šťastná. Vždycky jsem snila o tom mít svojí vlastní kolekci oblečení. To by bylo opravdu úžasné. Ráda bych spojila blog s modelingem. Například fotit pro H&M, Lindex nebo Orsay, to byl vždycky můj velký sen.

Takže já ti moc děkuji Bee, že si nám poskytla rozhovor. Doufám, že se ještě uvidíme a přeji ti do budoucna hodně štěstí.

Určitě se ještě potkáme. Děkuju, že sis na mě našla čas. Hodně štěstí s dalšími rozhovory.

Rozhovor sama se sebou? Líbil se vám? Já jsem si to moc užila, taky mám čest vám říct, že tohle je ten nejdelší článek na mém blogu. Skoro 2000 slov. 

Čtěte, piště, milujte a všude mě sledujte. 

S láskou Bee

4 Comments

  1. Ty asi trpíš rozštěpem osobnosti nebo chceš-li schizofrenií že ? 😀 docela dobrý rozhovor, nápad udělat ho sám se sebou .. to jsem tuším ještě na žádném blogu neviděl, tleskám za originalitu 🙂 ještě kdyby jsi tak odepsala každému fanouškovi na své FB funsite, tak nemám co vytknout 😀

    1. Jsem originální osobnost a tohle mě jednou napadlo, a tak jsem to zrealizovala. No, a o té rozštěpené osobnosti je to asi pravda:)

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *