Pochvaly ovlivňují náš život

Už od malička jsem my lidé byli vychováváni tak, abychom poslouchali.

Když jsme udělali něco správně dostali jsme odměnu. Nemusela to být odměna fyzická, někdy jen stačilo: „Ty si ale hodná holčička/chlapeček.”

To nám stačilo a my jsme byli schopni udělat cokoliv, abychom v očích ostatních lidí byli ty „hodné děti”.

Když jsme, však udělali něco špatně nebo jsme to neudělali dost rychle, stali jsme se „zlými”

Nikdo nechce být zlé dítě! Tak se snažíte být, co nejlepší a dostat, co nejvíce pochval.

A tak čas plyne a vy rostete. Už umíte chodit, sami jíst, zavazovat si tkaničky, číst, psát, počítat. Začínáte si všímat, že už to není jako za starých časů. Tehdy stačilo udělat jeden krok a byly jste nejlepší. Teď jich uděláte za den mnohem více, ale žádná pochvala nepřichází.

Rostete dál a dál. Na obličeji se vám udělají pupínky, vaše tělo se mění a vy dospíváte. Pochvaly už vlastně žádné nedostáváte, ale moc po nich toužíte. Chcete slyšet:

„Ty si krásná/krásný“

„Jsi chytrá/chytrý“

nebo „Jsi úžasná/úžasný“

Začínají vám chybět a vy si začnete připadat špatně. Protože když nedostáváte pochvaly nejste hodní, jste zlí.

Continue reading →

Mezinárodní vztahy a Dívka se psem

Budu vám vyprávět pohádku.

Bylo, nebylo…

Byla jednou jedna dívka, která se rozhodla, že začne chodit na brigádu do knihkupectví. Na konci léta šla domů z deseti hodinové směny. Byla unavená a už se moc těšila domů. Když však přišla domů zjistila, že musí ještě vynést plasty do kontejnerů, protože se snaží recyklací šetřit naši planetu. Když šla zpátky, všimla si, že ve tmě na druhé straně je dívka se psem. Očividně byla zmatená. Potom na ní zavolala, přeběhla ulici a naší dívce říkala něco cizí řečí. 

Dívka se psem se rozhodla to zkusit v angličtině. Naše dívka se však angličtinu teprve učila, ale stejně se jí snažila poradit, jak nejlépe svou krkolomnou angličtinou dokázala. Dívka se psem se chtěla dostat na metro a naše dívka jí popsala cestu. Rozloučily se, ale naši dívku zachvátil divný pocit.

Continue reading →

Podnikání z pláže – Stanislava Mrázková Stiborová

Po delší pauze se vám hlásím s další knížkou, která mi změnila život. Podnikání z pláže. Ale začnu od začátku…

O Stáně Mrázkové Stiborové jsem se dozvěděla již jako dítě. Můj táta jako podnikatel do mě už od malička vkládal po malých kouscích znalosti, informace a vědomosti, co se týče podnikání. Když jsem potom v devíti letech objevila a pochopila Tajemství, začala jsem se zajímat i o podnikání. Lépe řečeno online marketing neboli o digitálním nomádství.

Už od malička jsem byla vychovávána tak, že dokážu cokoliv, co budu chtít. V devíti letech jsem si poskládala žebříček hodnot a dospěla k tomu, že nechci být zaměstnaná, ale že chci podnikat. Chci cestovat a pracovat z domova. Táta mi asi v jedenácti letech půjčil ze své knihovny knížku Podnikání z pláže. Už v té době jsem byla rychločtenář, ale tahle knížka mi dala zabrat. Byla to první knížka, co se týče podnikání a některým věcem jsem nerozuměla. Nicméně jsem Podnikání z pláže dočetla. Tato kniha mě v mých cílech ještě více podpořila a ujistila, že je to možné.

V knize najdete příběh Stáni. Od stavební firmy s bývalým manželem až po online kurz Podnikání z Pláže. Jak už jsem nakousla Stáňa začala své podnikání ses svým, teď již bývalým manželem se kterým má dvě holčičky. Věděla, že jí v životě něco chybí, a tak začala hledat. Rozvedla se a našla svoje poslání v online marketingu. Dnes je expertka v tomto oboru.

,,Žijte příběh ze které si nemusíte brát dovolenou.“

Continue reading →

Jak jsme jeli na Lago di Garda

Zdravím všechny!

Je poslední den v Itálii a my si ho chceme užít. Ráno snídáme zase na terase s výhledem na hory. Plán dnešního den je jednoduchý. Pojedeme se podívat na Lago di garda. Jsem nadšená. O tomto jezeru jsem se četla už v několika knížkách, taky už jsem pár let nebyla u moře, a tak doufám, že by mi Lago di Garda to mohlo trochu vynahradit.

Ve vesničce Caprianna vysoko v horách, kde bydlíme je příjemné počasí. Není ani vedro ani zima. Nasedáme do auta. Pojedeme všichni. Já, máma, Jaroušek, Ála i Anna Marie a Mauritio u kterých bydlíme. Všichni se vměstnáme do auta. Já s mámou sedíme v kufru, kde jsou přidané sedačky. Kolena máme u brady, ale jsme naprosto šťastný, že dneska poznáme zase další kousek Itálie.

Po hodině zastavujeme na vyhlídce, u které je hospoda. Vyhlídka je opravdu nádherná. Dáváme si kolu a domácí limonádu. Teplota vzduchu dosáhla 30 °C, a my se všichni zase namačkáme do auta a jedeme dál.

Itálie je opravdu nádherná. Projíždíme kolem skal a údolí, která jsou přenádherná. Bohužel je můj mobil dokáže zachytit pouze rozmazaně a foťák přestal fungovat už na cestě do Itálie. Vybral si super chvíli…

Párkrát čekáme v menší koloně, ale nic, co by nás zdrželo nějak významně. Po čtyřech hodinách přejíždíme vrchol hřebenu a Italskými serpentýnami se dostáváme do městečka. V dálce vidím okraj jezera. Od vodní plochy se odráží sluneční svit a já už myslím jen na to, až se vyzuji z tenisek a namočím si v jezeře nohy.

Continue reading →

5 věcí, které sníží odpad na naší planete

V poslední době mě hodně štvou plasty. Když chodím po obchodech vidím, že kolem mě jsou plasty všude. Když už jsme u plastů…

Většina si představuje plasty jako třeba plastové PET lahve. Je jich na světě poměrně málo. Těch doma nemáte moc nebo snad ano?

Většina lidí si neuvědomuje, že každý člověk na planetě je naprosto obklopen plastem. Doopravdy! Protože plast není jenom flaška! Teď se pořádně rozhlédněte kolem sebe. Kolik plastů vidíte?

PET lahev, obal od sušenky, igelitová taška, zubní kartáček, nábytek, televize, auto, počítač, vaše boty, a dokonce i vaše oblečení.

Je toho tolik. Je toho moc. Každý člověk vyprodukuje přibližně 320 kg odpadu za rok. Vezmeme-li v uvážení, že se průměrný Čech dožije sedmdesáti let, znamená to, že za celý svůj život vyprodukuje přibližně 22 400 kg odpadu. JEDEN JEDINÝ ČLOVĚK!!!

Continue reading →

Přejít k navigační liště