Zdravím všechny!
Je poslední den v Itálii a my si ho chceme užít. Ráno snídáme zase na terase s výhledem na hory. Plán dnešního den je jednoduchý. Pojedeme se podívat na Lago di garda. Jsem nadšená. O tomto jezeru jsem se četla už v několika knížkách, taky už jsem pár let nebyla u moře, a tak doufám, že by mi Lago di Garda to mohlo trochu vynahradit.
Ve vesničce Caprianna vysoko v horách, kde bydlíme je příjemné počasí. Není ani vedro ani zima. Nasedáme do auta. Pojedeme všichni. Já, máma, Jaroušek, Ála i Anna Marie a Mauritio u kterých bydlíme. Všichni se vměstnáme do auta. Já s mámou sedíme v kufru, kde jsou přidané sedačky. Kolena máme u brady, ale jsme naprosto šťastný, že dneska poznáme zase další kousek Itálie.
Po hodině zastavujeme na vyhlídce, u které je hospoda. Vyhlídka je opravdu nádherná. Dáváme si kolu a domácí limonádu. Teplota vzduchu dosáhla 30 °C, a my se všichni zase namačkáme do auta a jedeme dál.
Itálie je opravdu nádherná. Projíždíme kolem skal a údolí, která jsou přenádherná. Bohužel je můj mobil dokáže zachytit pouze rozmazaně a foťák přestal fungovat už na cestě do Itálie. Vybral si super chvíli…
Párkrát čekáme v menší koloně, ale nic, co by nás zdrželo nějak významně. Po čtyřech hodinách přejíždíme vrchol hřebenu a Italskými serpentýnami se dostáváme do městečka. V dálce vidím okraj jezera. Od vodní plochy se odráží sluneční svit a já už myslím jen na to, až se vyzuji z tenisek a namočím si v jezeře nohy.
Rozhovor v autě se přesouvá do češtiny a dozvídáme se, že Anna Marie a Mauritio mají pro nás překvapení. 50 kilometrů od Lago di Garda zajíždíme k luxusní restauraci. Pozvali nás na luxusní oběd a já jsem nadšená. Italské jídlo je výborné. Zjišťujeme, že sestřenka Anny Marie tuto restauraci vlastní, a tak máme dobrý stůl s výhledem na skály.
Předkrm se skládá z mnoha druhů šunky. Já jsem sice člověk, který se snaží maso omezovat, ale stejně neodolám a alespoň ochutnám. Celý oběd se nese ve stylu švédských stolů. S mámou jsme trochu zaražené, protože celá konverzace u stolu je vedena pouze v italštině, takže nerozumíme ani slovu. Po dvou hodinách jsme dojedli. Já jsem mezitím odběhla asi pětkrát ,,na záchod”, abych si trochu odpočinula od nudy. Zdravím turisty a procházím si spodní patro. Máma to řeší tak, že si šla dvakrát zakouřit. Vlastně mě tam nechala napospas samotnou. Neodolám a když jde po druhé jdu s ní. Sedíme na židlích před vchodem, bavíme se o turistech a o nádherné přírodě (zase koukáme do skály). Zjišťuji, že chce jet k jezeru také a že už ji to vevnitř nebaví. Náš oběd se blíží ke konci.
Odjíždíme, avšak místo toho abychom se vydaly k jezeru jedeme zpět do Caprianny.
Máma nemluví. Je na ní vidět, že je naštvaná a zklamaná. Já se asi rozpláču. Pokrčím si nohy pod bradu, protože tady vzadu je strašně málo místa. Zapínám sluchátka a vypínám hlavu. Po asi hodině zastavujeme před vesničkou.
Mauritio říká, že tato vesnička patří mezi nejkrásnější v Itálii. Ve vesničce (promiňte, zapomněla jsem název) jsme asi hodinu. Je nádherná. Starobylá. Domy jsou postavené ze dřeva a všude je vidět ruční práce. Procházím se malými italskými uličkami a na malém náměstí si ve fontánce namáčím ruce do ledové vody, abych se ohladila. Bohužel jsem namíchnutá, je mi neskutečné vedro a jsem naštvaná na celý svět. Máma k tomu ještě vstupuje s tématem ,,já a můj život”. Vzpomínám, že jsme se tam na parkovišti minimálně patnáct minut hádali. Ale opravdu hádali, což my s mámou moc neděláme. Potom nasedáme do auta. Pouštím si hudbu a po dalších pár hodinách zastavujeme v Caprianně, před apartmánem.
Jsem vysílená, unavená a mám hlad. Dávám si večeři s výhledem na údolí a vrcholky hor. Jsem zklamaná, ale jsem ráda, že jsem pořád v Itálii. Zítra se vracíme do Čech. Provedu večerní hygienu a na placáka padám do postele a do pěti minut usínám. Vstávali jsme brzo. Dohromady strávili asi 7 hodin v autě, 2 v restauraci a dvě hodiny ve vesničce a na dalších zastávkách.
Jsem zklamaná, ale jsem ráda, že jsem doopravdy viděla (sice z dálky 50 kilometrů) jezero Lago di Garda. Zítra odjíždíme a já si vychutnávám poslední klidnou noc, bez tramvají a projíždějících aut. Dobrou noc a sladké sny.
Tak, a to je poslední článek z Itálie. Předchozí články najdete v rubrice SVĚT. Doufám, že vás to bavilo a těšíte se na další vyprávění ze zahraničí. Já se těším moc. Už to znáte:)
Čtěte, pište, milujte a cestujte