Dneska vám budu psát/povídat o věcech, které mě naučil můj blog. Užijte si čtení.
První věcí, kterou mě určitě naučil je práce s počítačem. Předtím jsem počítač používala spíše jako studijní. Na prezentace, slohové práce, a tak. Potom, když jsem si založila blog jsem začala psát mnohem častěji. Začala jsem se pomalu, ale jistě orientovat ve světě WordPressu (za mě rozhodně nejlepší platforma). Jak určitě ostatní blogeři a blogerky vědí, tak tento koníček není jen to pozlátko nahoře, které vidí ostatní. Ani nevíte, jak mi dlouho trvalo zjistit, jak používat SEO (snadnější vyhledávání na internetu).
Druhá věc je hodně osobní, ale i tak ji sem napíšu. Můj blog mě naučil cítit hrdost za to, co dělám. Když jsem začínala s blogem, myslela jsem si, že to bude jednoduché a že za chvíli lidé tu moji stránku objeví. Snažila jsem se blog držet v tajnosti. Stranou od mých přátel, rodiny. Proto se dokonce tento blog jmenuje tak, jak se jmenuje, protože jsem se tenkrát styděla za to, co píšu a nechtěla se pod to podepsat svým jménem. V srpnu jsem si řekla, že se za to, co dělám nestydím a na všechny sociální sítě jsem poslala odkazy a všechny své přátele pozvala, aby se podívali na můj blog. Ten den přišlo 273 lidí.
Třetí věc, i když se to zdá povrchní a ohrané. Můj blog mi pomohl najít sama sebe. Dříve jsem byla zavřená. Myslela jsem si, že mé nápady ani názory nikoho nezajímají, a tak jsem si je všechny nechávala pro sebe. Zjistila jsem, že po této planetě chodí lidé, které mé myšlenky a nápady zajímají a rádi je čtou. Přiznám se že, když si občas přečtu starší článek, tak si za a) klepu na čelo kolik je tam pravopisných chyb, za b) jsem nadšená, jak jsem geniální a že ty moje myšlenky opravdu nejsou k zahození (neberte to prosím jako egoismus).
Jako čtvrtou věc, která asi většinu lidí nenapadne, je čas. Díky, svému blogu jsem si začala vážit svého volného času. Pro nás blogery je čas důležitý. Já svůj článek obvykle píšu asi hodinu, potom řeším obrázky, korekturu pravopisu, a to ještě nepočítám dobu, kdy hledám inspiraci.
Tak, a to je dnes všechno. Doufám, že vás to bavilo, a ještě víc doufám, že se v tom někdo našel. Budu ráda za každý komentář. Mějte krásný slunečný den.
Čtěte, pište, milujte a sledujte můj blog na sociálních sítích.
V SEO plavu úplně, s tím zápasím a nejsem schopná tam ty slova dát aby to nepůsobilo blbě. S těmi známými mám problém, pořád přemýšlím, zda mám blog sdílet na Facebooku. Zatím to nedává smysl, neboť mám na blogu dva články, ale třeba časem… Zase z druhé strany jsem si strašně moc vděčná že jsem svoje předchozí blogy nikde na sociálních sítích nesdílela :D. A píšu pořád stejně, takže si myslím že můj blog je zatím moc hloupý a pubertální, na to abych ho někde sdílela. Ale když píšu, tak se snažím sama sebe ptát jestli na to budu jednou hrdá, tak snad jo! Jinak fajn článek, blogy neuvěřitelně lidi posouvají a navádí lidi na správnou cestu :).
Ahoj, chceš vědět pravdu? Já jsem s blogem začala taky, když mi bylo čtrnáct:) Taky se přiznám, že když si občas přečtu ty svoje články, tak se chytám za hlavu, jak jsem něco takového mohla v minulosti vůbec napsat. Na druhou stranu, mám svůj deníček na myšlenky a nápady. Z něj čerpám doteď. Někdy tam najdu nějaký moudro z doby, kdy mi bylo třeba i dvanáct a teď si pořád říkám, že je to pravda. Člověk se vyvíjí a to je naprosto normální. Budou se ti měnit názory, pocity, budeš se měnit ty a s tebou i tvůj blog. Jen dál piš a uvidíš, že tvůj blog se stane oblíbeným. Já v tebe věřím, pokračuj dál a buď sama sebou:)
Veľmi pekne napísané. Stotožňujem sa so všetkým čo tam píšeš. Len to SEO ešte nemám zvládnute 😉
Ahojky! Jsem moc ráda, že se mnou souhlasíš!
Moc hezky napsaný článek 🙂 Přeji hodně štětí do budoucna a ať tvůj blog jen vzkvétá 🙂
Děkuju, to je moc milé. Budu se snažit být s každým článkem lepší:)
Moc pěkně napsané, držím palečky do budoucna, ať tvůj blog jen vzkvétá 🙂