Znáte to jóga. Cvičení u kterého se máte uvolnit, pomalu dýchat a na nic nemyslet.

Čas od času si zajdu na hodinu jógy. Nejčastěji chodím na kurz, kde procvičujeme záda i s kyčlemi a hrudníkem. Bolí mě záda od sezení u počítače a po protáhnutí už to tolik nebolí.

Vejdete do ,,učebny” vezmete si podložku, polštář a deku. Svůj ručník si přehodíte přes podložku a pak už cvičíte podle cvičitelky.

Dnes jsme cvičili i rovnováhu a přiznám se, že jako tanečnice bych měla mít úžasnou rovnováhu. Dneska jsem přišla na to, že bych na ní ještě měla zapracovat:)

Cvičili jsme, procvičovali záda, říkali to slavné ,,Ohhhmm“. Nemysleli. Každá hodina trvá hodinu a půl. Poslední půl hodinu nám cvičitelka pustila CD s meditaci v angličtině, kterou potom po dvou sekundách řekli i v češtině.

Cvičitelka (to je tak blbé slovo:) řekla, že jednou za ten půl rok si zasloužíme tuto meditaci, která je podle ní nejlepší.

Já docela vyčerpaná jsem si lehla na podložku s ručníkem a zaposlouchala se melodického zvuku angličtiny a poté do uloudaného zvuku českého překladu. Hlas říkal abychom jsme si lehli, uvolnili tělo na nic nemyslely. Poslední co si pamatuji je uvolněte ramena a to to říkal od hlavy. Víc už nic.

Za dvacet minut jsem otevřela oči. Znáte to když se probudíte a vůbec nevíte, že jste spali? Chvíli jsme tam seděla a přemýšlela, jestli jsem opravdu spala. Po vzpomínce, že jsem usínala za zvuku hlasu, který teď už nehrál, jsem usoudila, že jsem opravdu usnula.

Naklonila jsem se k paní vedle s otázkou jak dlouho jsem spala. Řekla, že vůbec netuší, že spala taky. Když jsem se rozhlédla, paní v rohu ještě spala. Super usnuli jsme všichni:)

A to nám tu meditaci chtěla pustit jednou za půl roku:)

Teď se tomu doma u vzpomínek směji a vzpomínám na můj nedávný článek o ženě která usnula na hodině jógy vedle mě na minulé hodině a teď jsem si chrupla já…

Prostě nikdy nevíte co vás v životě potká. Tak příště, až půjdete na hodinu jógy a usnete ničeho se nebojte. Cvičitelka to pochopí, ostatní se na vás možná usmějou a pokecáte v šatně. A nebojte ty podložky jsou měkké jako matrace, úplně jako když si lehnete do postele s dekou a polštářem pod hlavou.

Takže čtěte, pište, milujte a všude mě sledujte

 S láskou Bee

Dnes mám pro vás úžasnou příhodu, přímo ze života. Stalo se to včera a já na to pořád myslím a vždy mi to vykouzlí úsměv na tváři.

Dnes vám budu vyprávět jak paní vedle mě usnula na józe:D

Jóga, miluji jógu. Je to o klidu, o dýchání a o vypuštění všech myšlenek z mysli. Přijdete tam, převléknete se do tepláků a volného trička. Bez bot jen s ponožkami. Na chodbě si vezmete podložku, polštář a deku. Celá budova voní vonnými tyčinkami a františky.

Položila jsem si na koberec, který po celé ploše pokoje svoji podložku a polštář.  Deku stranou. Sednu si a čekám. Postupně přicházejí ženy a slečny, sedají si tak nějak kolem mě. Po pár minutách, kdy už je čas začít, přichází paní cvičitelka. “Zdravím vás ženy, dnes se uvolníte a opustíte současnou realitu a až budete odcházet bude z vás úplně nový člověk.” řekne klidným uspávacím hlasem a my se dáme do cvičení.

Cvičíme jako pokaždé pozdrav slunci a u toho několik dalších cviků. Hlídám své dýchání a mysl. Při tomto cvičení je velice důležité v hlavě nemít nic. Jinak řečeno na nic nemyslet. Vypustit všechny starosti ven.

Cvičitelka vždy ukáže cvik, my ho zopakujeme. Poté se vrátíme do základní polohy a jedeme nové kolo. Nakonec cvik opakujeme asi třikrát. Chtěla bych říct, že to není nijak náročné.  Je to takové spíš oddechové. Teda jenom občas. Pokaždé zkoušíme si v tureckém sedu dát obě nohy na sebe překříženě. Takový ten cvik kteří dělají budhisté a při tom meditují. Zapletou si nohy do sebe a pak je musíte násilím rozmotat. Nikdy mi to nejde. Jednou jsem to dokázala a chytla mě taková velká křeč, že jsem málem brečela. Od té doby to doopravdy nezkouším.

Klid. Posloucháte přitom meditační hudbu a opravdu uklidňující hlas vaší cvičitelky, všude to pořád voní vonícími tyčinkami, ale připadá mi že cítím i jasmín.

Přestávám myslet na školu, na přátele a rodinu, na povinnosti, které musím dneska ještě udělat a hlavně nemyslím na peníze a jejich počítání jestli tenhle měsíc dobře vyjdu. Všechno, úplně všechno pouštím pryč. Každý nádech a výdech mi připadá lehčí.

Po hodině si lehám na svou podložku, pod hlavou polštář a přikrytá dekou, kterou jsme dostaly na začátku zavírám oči. ,,Myslete jen na své tělo.” radí nám cvičitelka. ,,Od konečků prstů na nohou, až na konečky prstů na rukou. Představujte si jak vám tělem proudí energie a ta vám dodává sílu.”

V hlavě nic, naprosté prázdno. Oči zavřené. Tělo v ležící poloze. chce se mi spát. Ježiši teď né, říkám si v duchu. V poslední době je pro mě těžké spát neboli lehnu si do postele a připadá mi jako bych se vzbudila za minutu. Jsem polámaná a hodně unavená. Takže kdyby holky někdo prosím věděl jak na spánek, napište mi to prosím dolů do komentářů. Děkuju.

No, nicméně ležím, zakazuji si usnout a najednou slyším vedle sebe chrápání. Otočím hlavou a otevřu oči. Paní vedle mě je zachumlaná do deky, zavřené oči a spí. Jednou za čas si trochu chupne, ale jinak dobrý. Ve tváři má klid.

Nemám to srdce jí budit, a proto pokračuji dále ve cvičení. Po deseti minutách se naše hodina a půl blíží ke konci. My si jako vždy sedáme do tureckého sedu a dýcháme. Na závěr se zhluboka nadechneme a nahlas řekneme Ooommm. Nevím jak to jinak napsat, prostě se co nejvíce nadechnete a dech vydechnete s tím to slovem, které protáhnete na několik vteřin.

Paní vedle mě se převalila na druhý bok. Sama pro sebe jsem se usmála. Po druhém kol Ooomm se paní přetočila zpátky ke mě a přitáhla si deku ještě výš, tak že ji měl apod hlavou jako  další polštář.

,,Tak a teď všichni naposledy vydechneme Oomm a při tomto posledním výdechu z nás odejdou veškeré starosti.” nabádá nás cvičitelka. Bohužel paní ve předu to pobrala tak, že čím víc bude hlasitější, tím více starostí odejde. Nadechnu se a při Oomm. který jasně překonala žena ve předu, se žena vedle mě rychle posadí do sedu a začne se zmateně rozhlížet kolem sebe. Znovu se směji sama pro sebe, ale přiznávám, že bych se nejraději zasmála nahlas. Paní si sedne do sedu. Promne si dlaněmi tvář.

Cvičitelka ukončila hodinu a my se začínáme pomalu zvedat. Beru si kabelku, podložku, polštář a deku, které nechávám na chodbě hned za mnou jde žena, která před chvílí spala.

,,Vyspala jste se dobře?”zeptám se a jdu jí po boku s úsměvem na tváři. Žena se na mě nejdříve podívala takovým zlým pohledem, jakmile však viděla, že ji nechci nijak poškodit ani urazit, usmála se od ucha k ucho.

,,Vlastně, slečno docela dobře,”zasmála se ,,mám doma dva kluky, osm a šest let a ještě půl roční holčičku. Moc šance na odpočinek tedy není, a když už spíte, vzbudí mě malá anebo nám kluci vlezou do postele.” povzdechne si. My mezitím dorazíme do šatny a začneme se převlékat.

,,Ale je to fajn na chvíli se zbavit všech věcí, které máte v hlavě. Ale už se těším domů na své děti a svého muže. Zatím se mějte slečno a hezký zbytek dne.” řekla, popadla kabelku a odcházela. ,,Vám také.” ještě jsem na ní zavolala než zmizela mezi dveřmi.

Někdy se vám do života připletou různí lidé. Každý člověk vás má něco naučit. Pamatujte na to, že všechno je něco. Život se nám může změnit v jednom dni. I prodavačka v obchodě, která na vás křičela, že jste to ovoce nezvážily vás měla poučit, že ho příště zvážíte anebo tomu, že ve stresových situacích máte zachovat klid a rozvahu.

Tato paní mi ukázala, že když někdy někde udělám něco jinak, svět se z toho nezhroutí. Když jednou udělám něco jinak, nemusím chodit se svěšenou hlavou kanály a pak možná potkám nějakou slečnu, která se bude chtít jen upřímně zeptat.

Čtěte, pište a milujte

S láskou vaše Bee

Podzim. Moje nejoblíbenější roční období. Padají kaštany a listy ze stromů. Všude je tolik barev a vůní. Cítíte to taky? To čisto, když zaprší? Je to nádhera. A ten klid? Já cítím na podzim vždy klik. Zase na oplátku se na konci listopadu změní na naprostou paniku týkající se Vánoc. Dárky, výzdoba, napéct, uklidit, vzpomenout si na vánoční koledy a prostě tak:) Kvůli tomu, že venku právě prší, kapky mi bubnují na střechu a koukám se do ulice, kde není ani živáčka, jsem se rozhodla vám dnes napsat článek 5 důvodů, proč milovat podzim.

1. INSPIRACE– Nedávno jsem pro vás napsala článek o inspiraci, který měl veliký úspěch, za co jsem vám neskutečně vděčná. Ale zpět k tématu… Já jsem v tomto období velice produktivní. Napadají mě úžasné nápady na články, na Ebook( ještě mi dejte chvilku, ale slibuji, že do Vánoc se ho určitě dočkáte), na fotky, které fotím naprosto podle sebe a v těch nejdivnějších podmínkách. Prostě jsem zahlcená nápadama. Doslova. Včera jsem běhala sem a tam. První co mi přišlo pod ruku, tak tam jsem ten nápad napsala. Protože paměť je svitě a pamatuje si asi 37 sekund, pak nenávratně zapomene. Proto jednejte rychle. Začala jsem zase hodně malovat. Už hodně dlouhou dobu jsem nemalovala. Potřebuji na to klid a ten v poslední době opravdu nemám. Včera jsem u stolu seděla asi tři hodiny a psala, ale hlavně malovala. No, jen se na to podívejte není to nádhera?
   

   ---

2. ČAS– Nevím jak je to u vás, ale mě připadá, že čas se zpomalil. A není to tím, že se měnil čas ze třetí na druhou 🙂 Připadá mi, že všechno stíhám a dělám jinak. Třeba teď…. Ležím v posteli na klíně kocoura, který nesouhlasí s tím, že ten notebook chci položit vedle něj. Venku prší a já mám klid. Na zítra dobře připravená, doma je uklizeno a uklidila jsem i krabice ze stěhování. Ne všechny, ale je to tu k nepoznání.
3. VŮNĚ– To je takový můj soukromí důvod. Miluji vůně. Třeba v IKEI u svíček strávím klidně dvacet minut a nakonec odejdu bez svíčky:D Miluju jak voní příroda po dešti. Je to taková… čistota. Nevím jak to poprat, asi to každému voní jinak, ale podle mě tak voní i klid. Je divný, že klid má nějakou vůni.
   

   ---

4. HALLOWEEN– Tohle je hodně divný důvod, ale podle mě je to jednoznačný důvod proč podzim milovat. Žádné jiné roční období nemá den, kdy můžeme být kým chceme. Teď to myslím jinak. Můžeme se na jeden den stát třeba Supermanem, princeznou, pirátem nebo něčím výjímečným. Vlastně tuhle noc máme dovoleno skoro všechno. Můžeme si obléknout co chceme, my ženy se můžeme přemalovat a můžeme hrát jakoukoli roli si vybereme. Co plánujete vy na Halloween? Já plánuji ze sebe udělat na jednu noc vílu nebo nějakou super make-upovou pecku. Třeba  růžovou lepku na obličeji a k to mu se obléct do černé. Bože to bude pecka:p Chtěla bych říct, že Halloween by měl zažít každý. Je to chvíle kdy se můžeme stát na den a noc dětmi. Opravdu se oblékněte, vyberte si roli a běžte s přáteli ven. Na pivo, opečte si buřta nad ohněm, běžte se bavit. Na jeden den zapomeňte na starosti a buďte zase dětmi…
   

   ---

   

5.  ŽIVOT- Poslední důvod. Na podzimu mám ráda když je živo. Chodím na procházky do přírody, koukám kolem sebe. Vidím padat listí, veverku sbírat oříšky a sleduji ptáky jak odlétají do teplých krajin. Miluji kopat do listí, skákání do kaluží(s holínkama), sbírání kaštanů, miluju jak je musím dostat z toho pichlavého obalu, a jak jsou potom takoví čerství, a jak se ty katany krásně lesknou:D Miluji sbírání lískových oříšků, které taky musím dostat z toho lepivého obalu, ale řekněme si narovinu. Je ráno, ovesná kaše a na ní čerstvě vyloupané lískové oříšky, no kdo by si nedal. Já se potom můžu utlouct. Stromy povídají svoje poslední příběhy, protože potom až do března neřeknou ani slovo. Všichni se připravují na dlouhý zimní spánek. Fouká vítr, cuchá vlasy, ale to co říká je prostě super. Podzim si naprosto užívám:D

Abych se popravdě přiznala miluji všechny roční období a neslyším ráda, když někdo řekne, že nenávidí zimu. Jo, já taky nemám ráda zimu. Je mi pořád zima, svoje milovaný tenisky vyměňuji za kozačky s podpatkem a ráno odklízím sníh z chodníků a z naší zahrady, abych se mohla vůbec do školy dostat.

Popravdě taky to nemám ráda, ale vemte si to z druhé strany. Jaká bude vaše energie a vaše nálada, když budete tři měsíce v roce špatně naladění z toho, že je zima? Hmmm? Špatný pocit, že? Takže poslední rada: mějte rádi svoje dny, ať jsou kdykoli, kdekoli a za jakýchkoli okolností.

ŽIJTE KAŽDÝ DEN, JAKO BY BYL TEN POSLEDNÍ. ŽIJTE SVŮJ ŽIVOT NAPLNO.

Čtěte, pište, milujte a milujte hlavně sami sebe

S láskou vaše milovnice podzimu Bee

Zdravím všechny!

Inspirace je pro nás blogery, spisovatele a pisálky takový veliký zlý sen, teda když nám chybí. Nevíme, co máme dělat, protože u jsme dlouho nic nenapsali a už by to opravdu chtělo napsat pár řádků. Ale nemáte inspiraci a je tu problém. Tak, co dělat, když nemám inspiraci? Existují nějaké osvědčené rady? Funguje to?

Dneska tu mám článek o inspiraci. V mém světě a ve světě ostatních lidí v každém oboru je to podle mě nedostatek nápadů nejhorší fáze. Jakmile máte inspiraci jde to už samo od ruky a článek, obraz, slohová práce, kniha, skladba je hotová raz dva, než se nadějeme. Když inspirace není jsme trošku frustrovaní. Frustrace a všeobecně stres škodí našemu zdraví. Mám tu pro vás 10 tipů co dělat, když dojde inspirace (na cokoliv)

MÍSTO – Nejčastější nedostatek inspirace je proto, kde se nacházíte. Například jste doma, sedíte u notebooku, ale inspirace sama nepřijde. Koukáte se kolem sebe a vůbec nic vás nenapadá. Víte proč? Není tam nic nového. Když jste začali psát sedli jste si s notebookem a psalo to samo. Jenom jste se podívali na knížku nebo na obraz který vám visí v obýváku. Teď sedíte na tomtéž místě, koukáte na obraz, a v hlavě prázdno. Nemáte kolem sebe nic nového, nic inspirativního. Tím nechci říct, že problém je v tom, že si máte nově zařídit celý obývací pokoj, to ne! K inspiraci stačí změna prostředí. Jděte do kavárny. Objednejte si kávu a dort. Seďte a koukejte se kolem sebe. Pořád žádný nápad? Sedíte v kavárně. V nějaké oblíbené? Napište recenzi.

Ochutnejte dort, bude vám chutnat tak, že se prodavačky zeptáte na recept a ona vám ho třeba dá. Ochutnejte další, a když budou stejně dokonalé jako ty předtím, zeptejte se vedoucího na spolupráci. Když odmítne, vy máte recept v ruce napište o tom receptu a strastech při jeho pečení. Samozřejmě všechno se souhlasem kavárny. Pište o kávě. Pište o tom, jak jste byly na večeři s přáteli a vedle u stolu seděl Ondra Sokol. Potřásli si s ním rukou a poděkovali za to že umí lidi rozesmát (mimochodem na naživo je ještě zábavnější)

Říkám vám, že při změně prostředí přijde inspirace sama od sebe:)

ATMOSFÉRA – Udělejte si atmosféru, takovou, jaká vám vyhovuje. Zapalte si svíčky, třeba ty vonné, které vám provoní celý pokoj po skořici nebo vanilce. Udělejte si čaj, kávu. Prostě to, co vám vyhovuje. Dejte si koupel nebo si zapalte v krbu a dívejte se do ohně. Sedněte si k oknu, když prší. Udělejte si pohodovou atmosféru. Zklidněte se a užívejte si přítomný okamžik. Tvořivost přijde sama a když se budete cítí dokonale, přijde to samo.

POHYB – Nedávno jsem četla studii, že když se člověk hýbe v jeho těle se vytvoří nějaký hormon, který vám navodí pocit štěstí. Jinými slovy:  ,,čím více se pohybujete, tím více jste šťastní”. Často stačí se jít projít, jít si zaběhat, projít se se psem nebo jet na kole. Je dobré, když má každý člověk svůj oblíbený sport. Pokud ho ještě nemáme snažte se ho najít. Věnujte se svému oblíbenému sportu. Nacházejte nová místa, přátele a s tím i inspiraci.

NESTRESUJ SE! –  Neboj se ono to přijde. Třeba to potřebuje jenom čas. Musíš to brát v klidu. Když budeš ve stresu vůbec ti to nepomůže a článek taky nenapíšeš. Netlačte na to. Nemáte inspiraci, nic se neděje. Tím, že vás napadne nějaká naprostá kravina nebo okopírujete článek od někoho jiného si nepomůžete, leda tak to jen zhoršíte. Budete nespokojení jak vy, tak vaši čtenáři.

SBÍREJTE –  Docela často se mi stává, že mám naplánováno několik článků, ale přijde okamžik, kdy se mi v hlavě objeví myšlenka na dobrý článek nebo jenom pouhý nápad, že všechno ostatní jde do pozadí. Tyto myšlenky nepřicházejí často a já vím, že když to přijde musím si to urychleně někam zapsat, abych na to nezapomněla. Často se mi také stává, že mne právě něco úžasného napadne, ale bohužel si to nikam nezapíšu s výmluvou, že to udělám, až za chvíli. A za chvíli je ta myšlenky pryč a ať se snažíte, jakkoliv už si na ní nevzpomenete. Proto je nejlepší si všechno psát.

Já osobně mám tři takovéto deníky, každý v jiné velikosti. Malý do kabelky, střední do školy a ten největší na doma. Píšu si tam úplně všechno, co mě jen napadne. Je to taky zároveň takový deník, kde si píšu různé zajímavé události, které jsem prožila. Jednou za čas, právě v toto období, kdy mě inspirace naprosto obchází otevřu tyto stránky a ponořím se do svých myšlenek. Obvykle na něco přijdu.

Jinak si vždy ke každému zápisku píšu datum, čas, kde jsem, za jakých okolností, s kým, co my způsobilo tento nápad, a nakonec jak tuto myšlenku použít. Je potom zajímavé narazit na poznámku, kterou jste napsali zhruba před rokem a dnes na ni máte jiný pohled:)

ČÍST, TVOŘIT, KOUKAT, POSLOUCHAT – Dalším dobrý typem je prostě číst, tvořit, koukat a poslouchat. Čtete svojí oblíbenou knížku nebo časopis, noviny a je tam nějaký názor či nápad který se vám líbí, popřípadě nelíbí a na něj můžete reagovat. Malujte bez rozmyslu, bez inspirace, prostě jen tak, jak to řekne vaše srdce. Je klidně možné, že se vám právě touto cestou podaří vytvořit to nejlepší. Koukejte se kolem sebe. Na lidi, zvířata, domy, přírodu, jídlo. Je tolik možností. Poslouchejte. Někdy stačí, když se budete bavit s člověkem a jeho debata nebo starosti vám vnuknou nápad.

ZEPTEJTE SE – Tento tip já používám, když jsem opravdu v nouzi. Zeptám se svého okolí nebo svých čtenářů. Jestli mají nějaký nápad nebo jestli neví o nějaké společenské akci v nejbližších dnech. Dostáváte tipy na články, prohlubujete vztah se svými čtenáři a nacházíte další přátele (někdy i nepřátele).

OSTATNÍ –  Tohle je docela zajímavá zkušenost. Stalo se vám někdy, že jste četly článek od někoho jiného a vnukl vám nápad ze kterého vznikl další článek? Mě se to stalo. Rozhodně tím nechci říct, že je dobré to od někoho opsat. To je příšerné a odporné, nedělejte to! Nicméně, když se vám líbí nějaká věta a ta vám vnukne nápad a vy okolo ní napíšete článek, nic se nestane. Na tomto tipu je nejhorší to, že jakmile si přečtete článek někoho jiného je jednodušší to opsat nebo to napsat velice podobně, ale ne úplně stejně aby se neřeklo.

Proto radím, že když vás u článku někoho jiného něco napadne zapište si to do deníku a nechte to tam. Při příštím hledání inspirace to tam bude a vy se svým vlastním názorem můžete napsat dokonalý článek. Pokud s tím člověkem souhlasíte a jde o nějakou organizaci či něco podobného napište přímo tomu blogerovi, že s ním souhlasíte a poté se dohodněte. Vznikají spolupráce nebo jen zajímavé nápady. Jestli jste se takhle někdy inspirovali je hezké napsat do článku název blogu a poděkovat mu za inspiraci:)

VAŠE OSOBNOST-  Na světě jste jediná. Ano, vy jste jedineční a není nikdo jiný na světě, kteří by byly stejní jako vy. Máte svůj vzhled, svoje názory, pocity. Využijte je! Napište o vaší oblíbené knize a popište důvod proč jí čtete už po stodvacátý. Jaký film máte nejraději, a naopak jaký si už nikdy v životě nepustíte. Pište sama o sobě o svých pocitech, co teď zažíváte. Jste šťastná napište důvody, proč jste šťastná. Co vás pokaždé rozesměje. U jakého filmu jste se málem počůrala smíchy. Nebo to, jak jste vařila a připálila guláš jen proto, že se vaše zvíře válelo jako by mělo blechy nebo si kousalo vlastní ocas což rozhodně to stálo za fotku. Popište, namalujte, vytvořte samu sebe. Do všeho, co děláte dejte kousek sebe.

NEPŘEMÝŠLEJTE PIŠTE A TVOŘTE – Často se také setkávám se situací, že si ti dotyční jen myslí, že nemají inspiraci. Sednou si na chvíli k notebooku a když je nic do minuty nenapadne tak to vzdají. V některých případech se k počítači ani nedostanou, protože mají nějakou jinou práci a jenom si myslí, že ten nápad nemají. Na tohle existuje docela dost cvičení. Moje nejoblíbenější je karetní hra “Bylo nebylo”, která stojí něco kole tří stovek.

Vlastně jsou to karty, které si buďto namátkou nebo systémem vytáhnete a na každé kartě je samozřejmě něco jiného. Vyberete si například osm karet na kterých je princezna, dvojčata, gepard, studna, kouzelná hůl, jeskyně, bláznivý a čert. Když si je vytáhnete postupně je to větší legrace. Naučíte se tak lépe pracovat s textem. V balení jsou také karty konce, které vám řeknou, jak tento příběh končí. Můžete si vytáhnout místa, atmosféru, žánr, postavu, pocit, osobnost a spoustu dalších. Je to velká legrace, pro trénování geniální. Vezměte si do ruky papír a tužku nebo notebook, vytáhněte si pár karet a vymyslete úžasný příběh, někdy inspirace může přijít jen z pohádek.

BONUSOVÝ TIP 1:  Ukládejte si věci. Uvidíte na Facebooku fotku, která vás něčím zaujme. Uložte ji do počítače a čas od času se běžte do této složky podívat. Je tam hodně inspirace, viďte?

BONUSOVÝ TIP 2:  Každý máme to svoje. Osobu, zvíře, knihu, jídlo, film to je jedno. Je to to naše, při kterém je nám automaticky dobře. Pusťte si Hanu Hegerovou nebo ACDC. Tancujte a zpívejte po celém pokoji. Vyhledávejme tyto “naše” věci. My budeme šťastný a inspirace tak:)

Tak tohle bylo mých 10 tipů na inspiraci. Doufám, že jsem vám pomohla, a teď se vám v hlavě rodí nový nápad.

Čtěte, pište, milujte.

S láskou vaše Bee

Viděly jste to někdy z druhé strany? Vy vidíte slabé tělo i slabou duši. Někdo vidí kosti, jasně bílou a průsvitnou kůži. Jídelníček ve kterém prakticky nic není. Jak to vlastně vidí holky na druhé straně?

Nedávno se mi podařilo na pár měsíců nahlédnou do světa, který v poslední době je mladým dívkám velice dobře znám. Nechci abyste si mě představily jako chodící kostru. Ne, taková jsem nebyla, nejsem a nikdy nebudu. Nicméně mě anorexie okouzlila natolik, že jsem jí i na těch pár měsíců naprosto propadla. Z mého pohledu bych to označila spíš na takový začátek této nemoci, i když i to stačilo na odstranění pěti kilo. Byla tam startovací čára a věřte mi, že jsem jí chtěla co nejrychleji proběhnou.

Zarazily mě, ale mí přátelé a rodina, ale nejvíce já sama. Zvážila jsem, co je pro mě nejdůležitější a co chci v budoucnosti. Čáru jsem nepřekročila, ale popravdě stačil jen kousek. Jen malá chvíle a Ana (anorexie) by měla další dívku ve svých spárech. Dneska se chci s vámi podělit o svůj příběh. Něco vám předat, varovat a snažit se  jí zabránit odchytávat další dívky.

Můj příběh. Vždy jsem měla problémy s váhou. Ne jako úplně jenom s váhou. Měla jsem a mám zdravotní problém zvětšeného střeva, které propouští všechny potřebné látky z těla ven. Měla jsem tedy vždy větší bříško. Máma tomu říkala, že mám ručičky jako hůlčičky a břicho jakoby nebylo. Bohužel děti ve škole to viděli jinak. Viděli jen tlustou holku a nebáli se mi to dát jasně najevo. Přestoupila jsem na jinou školu. Výsledek rozhodně lepší, ale jejich pohledy občas mluví za vše. Rozhodla jsem se s tím něco dělat. Začala jsem cvičit. Běhat, jezdit na kole, posilovat a častěji chodit. Nepomáhalo to. Byla jsem silnější, bylo mi lépe, ale břicho pořád stejné. Ještě doteď si pamatuji jak jsem měla deprese z toho jak vypadám. Brečela jsem na doma záchodě a myslela si, že mě nikdo nikdy nebude mít rád.

Jednou jsem na Instagramu našla fotku hubené holky mě se moc zalíbila. Měla krásné tělo. Ploché bříško, mezeru mezi stehny, zadek a prsa. Byla v mých očích naprosto dokonalá. Chtěla jsem vypadat jako ona. Dole v popisku měla napsáno anorexie. Koukala jsem na to tak zvláštně. Ta dívka byla moc krásná, žádné kosti z ní netrčely, jak jsem si myslela. Na Instagramu jsem si našla dalších spousty profilů a ty holky se mi začaly líbit čím dál víc. Měly něco, co já jsem tak moc chtěla mít a oni mi nabízely cestu. Špatnou cestu, ale přesto cestu.

Pak to bylo jednoduché stačilo jen na internetu napsat anorexie a našlo mi to tisíce blogů, obrázků a videí. Stačilo si jich jenom pár rozkliknout a anorexie mě už držela za ruku. Byla jsem aktivní. Všechny blogy jsem četla. Zkoumala diety a cvičební plány. Dokonce jsem se koukala i na hladovky.

Ze dne na den jsem omezila dávky jídla a začala posilovat více než kdy dřív. Pořád jsem stále nabírala nové informace. Nové cvičební plány a nové rady co jíst a co ne. Koukala jsem se na fotky hubených holek a měla to jako velkou motivaci. Po zhruba měsíci, kdy už jsem viděla na své váze nějaký ten úbytek jsem přešla do dalšího extrému. Nechala jsem se přesvědčit o tom, že když se budu koupat v ledové vodě 45 minut zhubnu. Proto jsem každý druhý den zalezla do vany s kostkami ledu a snažila, aby to pro moje tělo nebyl takový šok. Moje tělo vždy šílelo, ale já jsem se vždy donutila do té vany vlézt a naopak z ní vylézt až po vypršení časového limitu.

Pro moje dobro jsem začala mít starosti s učením a moji rodiče nademnou stáli a kontrolovali vše, co se školy týkalo. Na ledovou vanu později nezbyl žádný čas. Snažila jsem se si tu vanu nějak nahradit, proto mým dalším extrémem byla hladovka. Jsem docela milovník jídla, takže jen jedno nebo dvoudenní hladovka. Nicméně i ta stála za to. Jeden den nejíst, a pak sníst všechno co je v lednici najednou.

Přesně takhle jsem mučila sama sebe celé dva měsíce. Nejhorší na tom ale bylo, že jsem z toho měla obrovskou radost. Byla jsem na sebe hrdá, že dokážu nejíst. Na to že cvičím a pořád se držím. To je to co mě nejvíce mrzí. Přesvědčila jsem sama sebe, že dělám něco dobrého. Že si pomáhám od posmívání a dalších věcí, které mě trápily.

Další extrém bylo počítání kalorií. Mohla jsem za den sníst třeba jen 300 kalorií. Pro porovnání dospělá žena má sníst něco kolem 2000 kalorií. Takže jsem jedla opravdu jako malé dítě. Občas si dala ledovou vanu společně s hladovkou a každý den se trápila namáhavým cvičením. Dnes se divím jak jsem to v té době mohla vůbec zvládnout.

Další extrém nad kterým jsem docela dlouhou dobu přemýšlela byla hladovka na několik dní. Pořád  jsem o ní ale jen přemýšlela. V tuhle chvíli si myslím, že moje podvědomí vědělo, že dělám špatnou věc a snažilo se mě zastavit. Pak jsem našla druhou stranu. Našla jsem článek o tom jak je anorexie nebezpečná a že jí podléhá stále více lidí. Když jste vyhublá na kost, přestane vám menstruace a vy nemůžete mít děti. Budete slabá a pořád unavená. Navíc přestanete růst a vyvíjet se.

Na Anu jsem přišla jako 13-ti letá dívka. Zrovna ve vývinu. Nenáviděla jsem sama sebe za to, že měřím 160 centimetrů a moc jsem chtěla růst dál. Bylo mi jasné, že když začnu dělat něco horšího než dělám teď, nebudu růst a vážně poškodím své zdraví. Sakra i to co jsem dělala mě mohlo ohrozit. Svěřila jsem se s anorexií své kamarádce. Která mi hodila záchranné lano a přitáhla mě zpět na pevninu. Pryč od zlé anorexie, která mě málem dostala.

Tímto článkem vás rozhodně nechci přivést k anorexii. Ohrozíte své zdraví na té nejvyšší možné úrovni. Nechci aby tohle vzal někdo jako návod na hubnutí!!! Nestojí to za to.

Nebyla jsem na tom až tak hrozně fyzicky, ale psychicky jsem byla úplně v prdeli. Dnes je to už nějaký ten měsíc a už je to vlastně skoro půl roku, co jsem začala normálně a zdravě žít. Nicméně mi občas hlavou proběhne myšlenka, že to jíst nemám. Že je to moc kalorické a že po tom přiberu a budu tlustá. Přiznám se, že ještě do teď se občas kouknu na nějaké sušenky a kontroluji kalorie. Jestli jich nemá moc a kolik to obsahuje tuku.

Myslím, že jakmile se do toho jednou namočíte, už nikdy nebudete úplně čistí. Pořád někde ve skrytu duše bude stránka, která se vám občas připomene. Myslím, že se toho ani jednou pro vždy zbavit nejde. Ale dá se s tím bojovat!

Chtěla bych říct, že tohle mé období vlastně začalo jen názorem a pár hnusnými větami od ostatních lidí. Nechala jsem se ovlivnit.

Na závěr bych upozornila mladé holky na to, že je to jenom malý krok a už padáte. A sami se zastavit nedokážete. Dnes tím trpí hodně dívek, protože je okolí srovnává s ostatními. Porovnáváme se i my sami s těmi hubenými, hezkými, a povahově skvělými osobnostmi. Já to dělám také ,ale už ne v takovém měřítku. Zastavte se prosím a mějte rádi sami sebe takový jací jste. Jestli se vám něco nelíbí tak to změňte, ale co nejpříjemnější a nejlidštější formou co nejvíc to půjde:)

S láskou vaše sebemilující Bee