Neznám nic lepšího než zvířata. Od malička jsem s nimi vyrůstala a chovala k nim úctu.
Ano, bylo tu pár chvílí, kdy jsem je honila, tahala je za ocas a občas i nadávala. A přiznávám to.
Teď však v tomto článku jde jenom o to hezké.
Naše rodina jsou kočkomilové. Teda celá ženská linie, muži nedokáží pochopit, jak moc je kočka úžasná.
Každému člověku bych přála, aby si zažil chvíli, kdy v ruce drží čerstvě narozené kotě. Tohle se mi povedlo tenhle rok v dubnu. Byl to tak nádherný pocit, bohužel ani jedno z koťat nepřežilo.
Následovala další várka v srpnu a ze čtyř přežilo jedno jediné.
Ta nejčernější kulička, která byla ze všech nejmenší a nejhubenější. Ta jediná přežila. Bohužel jsme po pár měsících zjistili, že to není TA kulička nýbrž TEN kulička a začalo se debatovat o jménu.
Moje teta vymyslela jméno PEPA, no a já myslela, že mě omejou.
Protože Pepa byl můj spolužák a přiznejme si, že bych na kočku chtěla volat: „Pepo, pojď domů, připravila jsem ti nášup.“
Následně jsme ho pojmenovali PEPÍNO, podle mě o nic lepší.
Z malého škvrněte, který se pořád schovával za máminým zadkem vyrostl půlroční kocourek. Kocourek proto, že skoro vůbec nevyrost. Pořád je to ta malá chlupatá kulička.
I když na první pohled vypadá roztomile uvnitř je to ďábel.
Ďábel, který se v noci prohání po všech patrech a u toho dupe jako slon.
Ďábel, kvůli kterému jsem přišla už asi o tři punčocháče, protože se mu líbily.
To je tak, když přijdete domů, ohřejete si večeři, pustíte si svůj oblíbený seriál, a pak se podíváte, jak Pepíno leží na koberci a kouše vaše nejoblíbenější punčocháče.
Abych se přiznala, tak mi připadá, že i boty vypadají trochu okousaněji než předtím. Dokonce už týden hledám druhou botu od bílých tenisek a pořád jsem ji nenašla!
S mámou jsme se rozhodli, že mu začneme říkat DRAK. Proč zrovna tak?
Protože obě milujeme komika Karla Hynka a ten v jednom výstupu použil: „hej draku?“
S mámou jsme leželi smíchy a byly jsme úplně mimo asi pět minut, takže teď vždycky, když řekneme „Draku“ obě se usmíváme, jako měsíček na hnoji.
No a víte, přes všechny tyhle věci, přesto jak dupe a kouše všechno na co přijde se mi dneska stalo něco úžasného.
Vrátila jsem se z práce, vyšla jsem do patra a nahoře na podestě se rozvaloval náš černej DRAK s hnědýma očima. Koukal se na mě jako neviňátko. Tak jsem ho pohladila a on začal příst.
Teď to možná lidi nechápou, ale já ho slyšela příst poprvé v životě. Opravdu.
Předl, nechal se pohladit, válel se po koberci a já se smála. Pak ho to nejspíš přestalo bavit, a tak se zvedl a odešel.
Ale já jsem teď ráda i za těch pět minut, kdy jsem slyšela toho malýho prcka příst.
Přišel okamžik štěstí a já teď sedím u počítače, abych vám řekla, že zvířata jsou naši nejlepší přátelé. Važme si jich a chraňme je.
Čtěte, pište, milujte a ochraňujte zvířata
PS: Drak je tak rychlý, že se nenechá vyfotit, takže na náhledu máte jinou kočku:)
PS 2: Jak se vám líbí nová rubrika? Pokud máte nějaké vtipné okamžiky, klidně mi je napište nebo je sdílejte pod hastagem #okamzikstesti
Psala jsem ti na facebooku, ohledně chyby v první větě. Budu možná trapná, ale máš v textu i pravopisnou hrubku:D. Protože mám však kočičí duši, tak budu zlá a neřeknu kde:D.
Jinak kočky jsou skvělý. Mám kocoura už 12 let a je to boží stvoření. Je to hrozně hodnej, milej a přítulnej kamarád. No a pak přinese svoje úlovky a já nechápu, jak může bejt takovej drsoň, když se mi jinak v noci válí v posteli a vrní jak andílek.
Jinak doporučuju vykastrovat, protože jejich značkování hrozně smrdí :(.
Verča ze Ztracena v Praze
Děkuji za komentář a ohledně chyb. Dělám je nechtěně, ale myslím, že některé chyby jsem v pořádku. Teď to musí znít zvláštně. Pořád jsem jen člověk, který si píše myšlenky a nápady do notebooku. Možná moje chyby dokazují, že jsem jen ten člověk. Možná to taky ukazuje na to, že můj život taky není bez chybičky. Jak jsem zjistila tak Word mi všechny chyby nedokáže pochytat, takže se omlouvám, když se někde nějaká objeví.:)